"Promiň, ale beru tě jen jako kámoše. Na vztah se necítím. Promiň."

Ta slova bolela. Zasáhla srdce jako vystřelený šíp. A ta rána krvácela. Vždy, když na ni pomyslel nebo ji viděl, rána se otevřela. Pokaždé, znovu a znovu. Nebylo možné ji zacelit.

Ležel na posteli stočený do klubíčka a brečel do polštáře. Kdy naposledy plakal? Ani si nevzpomíná.

Kdo říkal, že kluci nepláčou? Musel to být nějaký šílenec, který nikdy nepocítil lásku a odmítnutí. Nebo miloval a byl odmítnut, proto hrál tvrďáka?

Seděl v otevřeném okně a koukal se ven. Stále mu tekly slzy. Přemýšlel.

S rámusem se otevřely dveře do jeho pokoje. Lekl se. Ztratil rovnováhu a vypadl z okna. Letěl vzduchem a plakal, že to tak končí.

Doopravdy kluci nepláčou?

Zase sedí na tom samém místě. Nikdy nepochopí, proč to udělali. Její nejlepší kámoška a její kluk. V jednom okamžiku se jí zhroutil celý svět. Přišla o lidi, kterým věřila nejvíc. A to ji bolelo. Bolelo ji to mnohem víc, než když jsi dělala rýhy do předloktí. Po bělostné kůži jí stékaly pramínky krve.

Všichni říkali, že trápit se kvůli klukovi nemá smysl. Ona, zrazená a ponížená, už neměla pro co žít.

Lidičky, mám problém!

Ráda bych jela letos na Advík, ale mám pochybnosti (a to zcela oprávněné), že mě tam moje milá okásan nepustí...

Důvod je jednoduchý: Je to daleko a mě ještě není 18.

Nenašel by se někdo z Ostravy, kdo by tam jel a byl by ochotný se za mě přimluvit??? Prosííím! Opravdu by to pro mě moc znamenalo a aspoň jednou bych se na ADV chtěla dostat...

ReiRei, chtělas dip na blogu, tak ho máš TADYYYYYY!!!! xD

Tak si ho vyzvědni a dobře užívej. ;)

Úplně senzační diplom za SB od ReiRei! Arigato gozaimasu!