Konnichiwa minna!!

Prosím o pozornost!!

Slyší mě všichni? Vidí mě všichni? Výborně, pokračujeme. ^^
Blog POZASTAVEN!
Darci-chan prosí svá SB, aby si ji nemazaly ze seznamu.
Pokud se někdy dostanu na internet, pokusím se Vám zanechat aspoň nějaký komentář. =)

Oneesama?

16. ledna 2009 v 20:51 | Darci |  Stává se (i v lepších rodinách)
Tak a je tu (konečně) pokračování Stává se.
Kdo napsal Mirovi SMS? Jak vyřeší své trable s láskou? Kdo mu bude utírat slzičky? To se dozvíte dneska. :)
Příjemné počteníčko. :)
Ljusince a Peetře.





Asi po hodině a půl mi vyschly slzy, tak jsem se natáhl po mobilu. "AHOJ, MIRO. ZITRA SE VRATIM DRIV, V KOLIK KONCITE? MAM PRO TEBE PREKVAPENI. TESIM SE NA TEBE. PA." Kdo to poslal? Blanka! Zítra přijede domů, a dokonce dřív! Přece jen mi přeje štěstí. Po dlouhé době uvidím svou sestru! Chtěl bych jí říct tolik věcí. Ale pak jsem si vzpomněl na tu holku… Zničila mě. Nenávidím ji. A nenávidím i Bastiana. Nenávidím a přece miluji. Kdyby mi zbyly slzy, plakal bych zas a znovu. Nakonec jsem na sebe hodil pyžamo a zalezl do postele. Brzy jsem usnul.


Mamce jsem ráno řekl, že je mi špatně, tak jsem zůstal doma. Pořád jsem byl unavený, zase jsem usnul.


Když se vracela ségra domů, spala ve stejném pokoji jako já. Taky jí je 16, jen je o něco menší než já, buclatější, nosí brýle. Dlouho jsem ji neviděl. Bydlí u tety, jinak je po zbytek týdne na intru. Sem moc často nejezdí. A dneska přijela. Šla potichu jako myška, takže když jsem se vzbudil, byla už v pokoji oblečená v teplákách, vytahaném triku a s knihou v ruce. "Blani?" Zvedla hlavu od knihy. "Ahoj, Miro. Jak ses vyspal?" "Hrozně." Odložila knihu a posadila se ke mně na postel. "Mamka říkala, že ti nebylo ráno dobře. Už je ti líp?" "Hm… nedá se říct." Dotkla se rukou mého čela. "Ne, teplotu nemáš, žaludkem to nebude. Ale oči máš zarudlé. Brečel´s?" Přikývl jsem. "Něco tě trápí? Mě to klidně říct můžeš." Hladila mě po vlasech. Přitiskl jsem se k ní. "Nenávidím ho." Znovu jsem se rozbrečel. Objala mne, snažila se ukázat, že nejsem sám. Víc jsem se k ní přivinul. "Už tě někdy zradil někdo, komu jsi věřila?" "Co je to za otázku, hlupáčku? Někdo tě zradil?" Znovu jsem přikývl. "A chceš o tom mluvit?" "Já-já nevím." Zvedla se. "Půjdu ti uvařit čaj. Odpočiň si. Zády jsem se opřel o zeď. Mám jí to říct? To, že jsem na kluky, ví už dávno. Ale že už jsem to… no… dělal, ještě neví. A kdyby zjistila, že to z mé strany nebylo tak zcela dobrovolné, mohl bych jít Bastianovi na pohřeb. Co mám dělat?


Blanka přinesla čaj. "Je ovocný a slazený. Trocha cukru ti jen prospěje." Usmála se. Vděčně jsem přijal hrnek, ale stále jsem nevěděl, zdali jí to mám říct, nebo ne. Sedla si ke stolu a dívala se z okna. "Ach jo," povzdechla si. Vstala a z batohu vytáhla sešit a učebnici. Znovu se usadila ke stolu, začala se učit. Sledoval jsem ji. Ne, neřeknu jí to. Ale… kdybych jí to řekl, možná by se mi ulevilo… Mé úvahy však přerušil její hlas. "Víš, ono je někdy lepší, když se někomu svěříš a sdílíš s ním svá trápení." Otočil jsem k ní hlavu, ale ona se dívala do učebnice. Zvýrazňovačem si něco značila. Zrak jsem stočil zpět k hrnečku, upil jsem čaje. Tělem se mi rozlilo příjemné teplo.
Přivřel jsem oči, oddal jsem se tomu krásnému pocitu.


Neděle byla dost tichá. Chodil jsem jak tělo bez duše a Blanka na mě vrhala zvědavé a soucitné pohledy. Moc se mi snažila pomoct, za to jsem jí vděčný. Po obědě se oblékla, že půjde ven. "Jdeš taky, Miro?" Nechtělo se mi. Bál jsem se, abych nenarazil na Sebastiana a jeho… jeho…(to slovo se mi tak příčí!) přítelkyni. Pokusil jsem se o úsměv, ale vzešla z toho spíše grimasa. "Ne, radši zůstanu doma. Budu číst." Zastrčila si neposlušný pramen vlasů za ucho. "Dobře, tak zatím ahoj." Poslala mi vzdušný polibek a vyběhla ven. Odporoučel jsem se do pokoje. Co Blanka přijela, vládl tu příjemný chaos. Jo, chaos. Všude se válely knihy, sešity, papíry, Blančina šála a čepice, dokonce ručník. Jak to vybalila, tak to nechala. Mamka z toho byla na prášky, ale já se tu cítil fajn. Ostatně jsem tu sám udržoval tento řád věcí, když tu Blanka nebyla.


Sice jsem říkal, že budu číst, ale usadil se na mě smutek, tak jsem se rozhodl svěřit papíru. Kreslil jsem, obrázky však stály za zlámanou grešli. Zůstaly ležet na stole. Sedl jsem si k počítači. Blanka měla nainstalované icq a Skype, tomu jsem se vyhnul. Najel jsem na internet, na spolužáky. Komentáře některých lidí byly zajímavé, některým jsem se zasmál. Ale pak jsem narazil na vzkaz od kamarádky Zuzky. "NAZDAR LIDI. JAK NA ŠKOLÁCH? U NÁS DOBRÝ, DOKONCE SE NĚKTRÝM DAŘÍ PROPADAT. :D A CO TY, MIRO? UŽ S NĚKÝM CHODÍŠ?" Zabolelo to, ale odepsal jsem. "ZDRAVÍČKO. ZUZI, CHODIL JSEM, ALE JE KONEC. A VE ŠKOLE POHODA. KONEČNĚ JE VOLNO. J" No, moc usměvavě se nemám, ale to je jedno. Brzo se snad vrátí Blanka, tak si pustíme nějaký film. Ale chci se na něj vůbec dívat? Ani ne. Asi… asi to Blance řeknu. Řeknu jí, co mě trápí. Začal jsem pročítat blogy.


"Nazdar brácho. Jak ses tu měl?" "Jo, dobrý." "A co ten smutnej kukuč? Děje se snad něco?" Bundu a tašky hodila na křeslo, seděl jsem totiž v obýváku na gauči. Sedla si ke mně. "Blani, víš… já-já bych ti chtěl něco říct." Chytil jsem se jí za ruku. Snažil jsem se najít slova, kterými bych začal. "Našel jsem si přítele." Odmlčel jsem se, než jsem jí všechno vyklopil. Jak jsme se poprvé políbili, jaké bylo naše poprvé, až k tomu, co se stalo na večírku.


Blani, proč mlčíš? Proč jen mlčíš? Řekni už konečně něco, prosím. Visel jsem na ní pohledem. Měla sklopenou hlavu, vlasy jí zakrývaly obličej. Uslyšel jsem, jak zašeptala: "Nikdo nebude ubližovat mýmu bráchovi!" Podívala se na mě, a položila mi ruku kolem ramen. "Nejenom, že se s tebou vyspal, ještě tě pak takhle odkopne? Tak to ne. Někdo takový si tě nezaslouží." Podívala se mi do tváře. Pohled jí zjihl. "Pořád ho miluješ, viď?" "Jo," špitnul jsem. Pohladila mě po vlasech, dlaní mi stírala slzy z tváří. "Třeba by stačilo si s ním promluvit a požádat ho, aby ti to vysvětlil. Nemyslím, že by tě nechal jen kvůli nějaký holce." Usmál jsem se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ljusinka Ljusinka | Web | 17. ledna 2009 v 12:51 | Reagovat

Tohle je moc pekny pribeh :) uz se tesim na dalsi ;-)

2 Peetra Peetra | Web | 18. ledna 2009 v 17:52 | Reagovat

"Začal jsem pročítat blogy." a já četla "začal jsem počítat rogy" tak na to čučím, co to jako má být!???XDD

Přesne tak!! KASTRACE!! XD

3 Elo-chan Elo-chan | Web | 29. ledna 2009 v 14:49 | Reagovat

noooooo~ když na to tak koukám, souhlasím. kastrace~! *chichtá se znovu* kdyby člověk nevěděl, jak to dopadlo, chtěl by ho zbít. ale mám tušení, že na to bude stačit i oneesama~

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama