Konnichiwa minna!!

Prosím o pozornost!!

Slyší mě všichni? Vidí mě všichni? Výborně, pokračujeme. ^^
Blog POZASTAVEN!
Darci-chan prosí svá SB, aby si ji nemazaly ze seznamu.
Pokud se někdy dostanu na internet, pokusím se Vám zanechat aspoň nějaký komentář. =)

Co to vlastně dělám??

19. prosince 2008 v 18:12 | Darci |  Stává se (i v lepších rodinách)
Tak tu máme další díl Stává se. Snad se bude líbit. Miro teď řeší dilema. Otázky proč? a co? jsou ty, na které nezná odpověď. Pomůže mu Bastian najít tu správnou odpověď na ty otázky? Kdo ví.
Při psaní téhle kapitoly jsem se dost zapotila. Papír na který jsem psala jsem musela ukrývat před bandou čumilů, co si chtěli přečíst co si to tam škudlím. Tak teď máte možnost nahlédnout. *tajemně se usmívá*
Věnováno Elo-chan.






Následujícího dne jsem se cítil snad ještě hůř. Už mě ani tak nebolela hruď, jako ruce, nohy a nos. Cítil jsem se mizerně, ale pak jsem si vzpomněl na to, co se dělo včera… a cítil jsem se pod psa. To, co mi řekl Sebastian, se mi zarylo do hloubi srdce. "Miluju tě." Nikdy by mě nenapadlo, jak to zní krásně. Ale co já? Miluju ho taky? Bože! Cítím se s ním dobře, mám ho rád… ale láska? A když ho nemiluju, proč jsem ho teda líbal? Sakra, připadám si jako blbec. Co mu jenom řeknu?
Našel jsem ho na lavičce venku. Četl si nějakou knížku. Chtěl jsem něco říct, ale něco mě zadrželo. Jak tam tak seděl, byl strašně… krásný. Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu o nějakém klukovi. Chvilku jsem ho pozoroval, než jsem se k němu rozešel a zezadu ho objal. Překvapeně ke mně otočil hlavu. Využil jsem toho a ukradl si polibek. Oddělil jsem svá ústa od jeho. "M-Miro!" "Ahoj. Jak se máš?" Zavrněl jsem mu do ucha. Nejsem nějak moc přítulný? "D-Dobře. A co ty?" "Cítím se skvěle." Lež, ale v Bastianově přítomnosti mě už nic nebolelo. Posadil jsem se vedle něj. "Co to čteš?" "Hrabě Monte Cristo. Je to jedna z mých oblíbených knížek." Hrabě Monte Cristo, to znám jako film (ten jsem viděl), ale nečetl jsem to. Taky vím, že to nějak zpracovali Japonci. "O čem přemýšlíš?" Trhl jsem sebou. "O tom, co se stalo včera. Připadá mi to jako sen, víš?" Díval se na mě smutnýma očima. Pak jen pokýval hlavou a sklopil pohled ke svým botám. Jak tak zkroušeně hleděl do země, vypadal tak strašně roztomile. Měl jsem pocit, že musím něco říct, aby si nepřipadal jako blázen. "To, co jsi mi včera řekl, pro mě moc znamená." Přitáhl jsem ho blíž k sobě. "Bastiane, taky tě miluju." Nic neřekl, jen se ke mně víc přitulil. Hrabě Monte Cristo ležel na lavičce vedle nás.
Ale to bych asi nebyl já, kdyby se v tu chvíli něco nestalo. Uvnitř v domě zazvonil telefon. S Bastianem jsme se na sebe podívali. "Asi bys měl ten telefon zvednout." Pronesl Bastian se smíchem. Taky jsem se usmál a šel vzít telefon. Zvedl jsem sluchátko. "Miro, jsi to ty?" Máma. A zněla pěkně vyděšeně. Teta jí asi řekla, co se stalo. "Ahoj mami." "Jsi v pořádku? Slyšela jsem, že tě kopl kůň. Není ti nic?" Jo, jak jsem předpokládal. "Jsem v pořádku, nic mi není. Bastian mi pomáhá, neboj." "Bastian? Kdo je to? Miro!" Sakra, já zapomněl, že ho nezná. "To je můj kamarád. Je se mnou ve třídě a je fakt v pohodě. Teta ti to dosvědčí." Snad se uklidnila. "No, tak dobře. Ale někdy mi ho musíš představit. Už musím běžet. Pa zlatíčko." "Čau." Zavěsila. Taky dobře. Vrátil jsem se zpátky a svalil se na lavičku. "Kdo to byl?" Zavřel jsem oči. "Máma. Chtěla vědět, jestli jsem v pořádku." "A jsi?" Už to znělo starostlivě. Otevřel jsem oči a podíval se na něj. "Samozřejmě, že jsem." Snažil jsem se, aby to vyznělo vesele. A v ten moment mi začalo kručet v žaludku. No jo, já vlastně nic nejedl… Bastian se rozesmál. "Vážně mi chceš říct, že jsi v pořádku, když máš hlad?" Řekl bych, že jsem zrudnul jako rajče. "Půjdu něco uvařit. Co bys řekl na těstoviny?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ljusinka Ljusinka | Web | 19. prosince 2008 v 18:54 | Reagovat

pekne:) uz se tesim na dalsi dil ;-)

2 Peetra Peetra | Web | 20. prosince 2008 v 12:31 | Reagovat

Jo těstoviny jsou supr, ale nejlespi je jist spagety z jednoho talíře XD

3 Elo-chan Elo-chan | Web | 26. prosince 2008 v 20:07 | Reagovat

aw, mira-chan je moc rozkošnej. myslím, že se mi jeho životní osudy neobyčejně líběj~! a děkuji za věnování, darci-hime~!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama