Konnichiwa minna!!

Prosím o pozornost!!

Slyší mě všichni? Vidí mě všichni? Výborně, pokračujeme. ^^
Blog POZASTAVEN!
Darci-chan prosí svá SB, aby si ji nemazaly ze seznamu.
Pokud se někdy dostanu na internet, pokusím se Vám zanechat aspoň nějaký komentář. =)

Co dokáže kůň

5. prosince 2008 v 20:04 | Darci |  Stává se (i v lepších rodinách)
Protože se anketa setkala s dost kladným hodnocením, přidávám i Stává se (i v lepších rodinách). Nad názvem nijak nedumejte, stejně nic nevykoumáte. Kdo zná, ten ví. Viď Jano? XD
Pokud si myslíte, že to o čem tu píšu se stát nemůže: vyvádím vás z omylu. Tohle dílko se zakládá na skutečných událostech. A pokud nevěříte, váš problém.

Pro Peetru a Ljusinku.



"Pane Bože! Chyťte někdo to zvíře a odveďte ho pryč!" Někdo na mě mluvil. "Miro? Miro, jsi v pořádku?" "Nevím, snad jo." Sebastian mi pomohl na nohy. "Sakra! Teče ti krev." Cože? Zvedl jsem ruku k obličeji a … byla celá rudá. Za nehty jsem měl hlínu, ale to jsem bral jen okrajově. Pocítil jsem pachuť krve v ústech. Zastavil jsem se a začal plivat krev. Bastian se na mě starostlivě díval. Kolem mne byly na zemi rudé flíčky. Nic mě nebolelo, jen … ani nevím. Nedokázal jsem přemýšlet. Ani si pořádně nevzpomínám, co se semnou dělo. Tekl y mi slzy. "Pojď, odvezeme tě k doktorovi. Je ti špatně? Motá se ti hlava?" Jen jsem zavrtěl hlavou. "Nic mi není." Aspoň doufám. Vešli jsme do klubovny, byla tam lékárnička a zdravotník. "Miro! Co se Vám stalo?" "Kopl ho kůň." "To snad ne!" Vzal z lékárničky nějakou desinfekci a odněkud vylovil papírové kapesníky. Já seděl na židli, neschopen pohybu. Bastien mi otřel krev, následně mi nastříkal obličej desinfekcí. Pan Kers - zdravotník, vytáhl ze skříňky mou klubovou kartu, sbalil ji do tašky a jal se mě strkat k autu. Když jsem seděl v autě, měl jsem nepříjemný pocit. Jako by mi něco ucházelo, ale nevěděl jsem co.


Už si ani nevzpomínám, jak to bylo u toho doktora. Pan Kers usoudil, že to byl šok. Dojeli jsme zpět. Asi jsem se zapomněl zmínit, co se stalo. Kopl mě kůň, když jsem byl ve stáji. Občas tu mívám brigády, ale jinak jsem členem zdejšího jezdeckého klubu. "Volal jsem tvé tetě, vyzvedne nás. Usoudila, že bude nejlepší, když budeš na nějaký čas na klidném místě." S těmi slovy mě Sebastian odvedl do klubovny. O pár minut později jsme zaslechli, jak přijelo auto. Sebrali jsme se a nastoupili do auta mé tety. "Teda Miro, vypadáš hrozně. V kufru jsou nějaké vaše věci, snad tam máte všechno. Na jídlo jsem nezapomněla, takže hlady taky neumřete." Usmívala se. Ale nechápu, o čem to sakra mluvila.


Musel jsem usnout, protože jsem najednou koukal na naši chatu. Stále jsem seděl v autě, zatímco Bastian už tahal tašky do domu. Vystoupil jsem a šel dovnitř. Shodil jsem boty z nohou a bosky se odporoučel do obýváku, kde mne přivítala měkká pohovka. V objetí polštářů jsem se cítil docela příjemně. "Jsi v pořádku? Nebolí tě nic?" Bastian si přisedl ke mně na pohovku. Přisunul jsem se blíž k němu, a rozplakal jsem se. Teprve teď na mě dolehly události posledních hodin. Objal mne okolo ramen a hladil mě po vlasech. Jeho doteky mi byly velmi příjemné, plakat jsem však přestat nedokázal. "Ššš. To bude dobrý. To bude dobrý." Více jsem se k němu přitiskl. "Já … mohl - mohl jsem umřít! Bastiane!" Nevím, jestli mi mezi vzlyky rozuměl, ale zřejmě jo. "Miro, ale jsi tady a podle doktora ti nic není. Jsi v pořádku a v bezpečí, neboj se." S těmi slovy mě políbil do vlasů. Zvedl mi hlavu a začal mi slíbávat slzy z tváří. Když se dostal k nosu, sykl jsem bolestí. Přestal. "Promiň. To jsem nechtěl. Bolí to moc?" "Ne, je to dobrý." Chtěl jsem ho poprosit, aby pokračoval, ale netroufl jsem si. Znovu jsem se k němu přitulil a schoulil se v jeho náručí. Brzy jsem usnul.


Připadal jsem si, jako přejetý parním válcem. Všecko mě bolelo. Navíc jsem ležel v posteli ve svém pokoji, jak jsem si stačil všimnout. Otevřely se dveře. "Už jsi vzhůru? Připravil jsem ti něco k jídlu." S tácem přešel k mé posteli a položil ho na stolek. Sedl si na postel, změřil mi teplotu a usmál se. "Promiň, ale musím si být jistý, že jsi vážně v pořádku. Jak se cítíš?" "Jako by mě přejel parní válec. Ale najíst bych se dokázal i v jídelně." Usmál jsem se. "No, to bys možná zvládl, ale v jídelně je nepořádek a navíc jsem ti chtěl dopřát trochu luxusu. Jinak, jdu teď uklidit tu jídelnu. Tašku s věcmi máš na židli. Zatím." Se zářícím úsměvem opustil místnost. Vejral jsem do dveří dost dlouho. Nakonec jsem se rozhodl, že sním to, co Bastian připravil. Zakousl jsem se do jednoho sendviče a vzápětí ve mně zmizel i druhý. Vylezl jsem z postele, vyhrabal z tašky nějaké oblečení, oblékl se a sešel dolů. Bastiana jsem našel venku na verandě, zrovna rovnal lavičku. "Co sendviče? Daly se jíst?" Jeho zářivý úsměv byl nakažlivý. "Bylo to dobrý. Nemusíš se tu strhat, můžu ti pomoct. Zas tak špatně na tom nejsem, abych musel zůstat ležet." Chvíli si mě nedůvěřivě prohlížel, ale pak řekl: "Dobrá, ale teď už je všechno hotové. Pojď, sedneme si." Usedli jsme na lavičku. Napadlo mě, jak by bylo hezké mít psa. "Je tu nádherně. A ten klid, co tu panuje … To se jen tak někde nevidí, co?" Podíval jsem se na něj. Jak na něj svítilo slunce, odrážejíc se mu ve vlasech … Byl nádherný. Ty hnědé vlasy přímo sváděly k tomu, aby je někdo prohrábl. Ale já na to neměl odvahu. "Hm? Děje se něco, Miro?" Rychle jsem se vzpamatoval. "Nic. Nic, všechno je v pohodě." Přisunul se blíž ke mně. "Vážně ti nic není?" Trochu jsem zčervenal. "J-jsem v pohodě. Fakt…" Víc jsem nestihl říct, protože mě umlčel Bastianův polibek. Pootevřel jsem ústa a on mi je začal prozkoumávat jazykem. Zavřel jsem oči. Bylo to něco krásného. Oddálil svůj obličej od mého. Otevřel jsem oči. Pohladil mě po tváři. "Miro, jsi nádherný. Ani nevíš, jak mi na tobě záleží." Nechápal jsem, co tím myslí. "Miro," políbil mě na tvář, "miluju tě." Vytřeštil jsem oči. To myslí vážně? Že mě miluje? "Bastiane." Vydechl jsem. "Já - odpusť, Miro. Já - já … nevím, co to do mě vjelo. Nechtěl jsem. Promiň!" Prudce se zvedl a chtěl utéct, ale chytil jsem ho za ruku a strhl ho zpátky. Odvrátil tvář, ale já ji otočil k sobě a políbil jej. Bastien ztuhl, pak se však uvolnil a polibek oplatil.





Picty hlavních postaviček XD :

Miro

Sebastian

PS: Kreslila jsem sama, obětovala jsem tomu kousek studijky XD Ale vyplatilo se to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peetra Peetra | Web | 6. prosince 2008 v 11:13 | Reagovat

Dopytle me se ani jden nechce zobrazit!!:( ale jinak pekfektinos story!!;D A to se vaaazne stalo, jo??Tyvogo XD

2 Darcia Darcia | E-mail | Web | 6. prosince 2008 v 11:45 | Reagovat

No, samozřejmě jenom ten kůň, ta doba na tý chatě by se mi sice líbila, ale to se nestalo *vzdychá* bohužel...

3 Ljusinka Ljusinka | 6. prosince 2008 v 12:20 | Reagovat

Mocky pěkný pribeh :-) povedl se ti :-* :)

4 Peetra Peetra | Web | 6. prosince 2008 v 12:54 | Reagovat

Uz se mi to zobrazuje!!!!:D jupiiiiiii ja hlasla pro toho prvniho-blond kstice :D
Darcia:To prijde ;-]

5 drrrsddddfSSSDDFFFdjjjfddf drrrsddddfSSSDDFFFdjjjfddf | 19. prosince 2008 v 17:51 | Reagovat

huste fotky aj tenn text ude

6 Elo-chan Elo-chan | Web | 26. prosince 2008 v 19:54 | Reagovat

no ne, já snad... já snad našla kompletní osudy mira~! *vykulila oči nadšením a ani nedejchá* wah, darci-oneesama, sugoii~~~!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama