Konnichiwa minna!!

Prosím o pozornost!!

Slyší mě všichni? Vidí mě všichni? Výborně, pokračujeme. ^^
Blog POZASTAVEN!
Darci-chan prosí svá SB, aby si ji nemazaly ze seznamu.
Pokud se někdy dostanu na internet, pokusím se Vám zanechat aspoň nějaký komentář. =)

Bastiane?

27. prosince 2008 v 19:23 | Darci |  Stává se (i v lepších rodinách)
Tak je tu další kapitola Stává se. Dneska to bude pro chudáka Mira trochu utrpení. Tuhle kapitolu jsem psala 2 dny, važte si toho. Také tu dávám upozornění že tato kapitola je pouze 18+.
Rád bych to věnovala Elo-chan, té, která Mira dokáže utěšit v jakékoli situaci (za což jsem jí nesmírně vděčná). Elo-chaaa~n, chtěla ji delší kapitolku, máš ji tady. *welcome*





No, školu bych radši vynechal, bylo to jedno fiasko za druhým. Už je 7 hodin pátečního večera a já stále nevím, jak to bude mezi mnou a Bastianem. V pondělí od nás beze slova odešel, v úterý nepřišel do školy a neukázal se celý týden. Teď sedím u icq a doufám, že se připojí. Zpráva od něj nepřišla. Odpojil jsem se a vypl počítač. Lehl jsem si na postel a rozsvítil lampičku s úmyslem, že si budu číst. Vzal jsem si 2. Díl knihy Hrabě Monte Cristo. Máme to v povinné četbě, mě to baví a navíc mi to připomíná Bastiana. Brzy mi začal těžknout víčka. Založil jsem si stránku v knize, převlékl se, vytáhl peřiny a zalezl jsem. Za chvíli jsem spal.


Turn around, look at what you see… Neverending story. "Co?" Rozespale jsem zamžoural a natáhl se po mobilu. "No?" Zamumlal jsem v polospánku. "Miro, promiň, že jsem tě probudil." Bastian? "Víš, promiň, že jsem ti nic neřekl. Chtěl jsem v úterý, ale bylo mi zle, tak jsem zůstal doma." Vážně to byl on. To mě už probudilo. "A už je ti líp?" "Jo, už to vypadá, že by to mohlo být v pohodě. Můžu se dneska stavit? Tak kolem čtvrté odpoledne?" "Jo, to by šlo." "Tak fajn, ve 4 jsem tam. Zatím ahoj." "Jo, zatím." Kolik je vlastně hodin? 3:50! To snad nemyslí vážně. Práskl jsem sebou zpátky do peřin.


Vzbudil jsem se kolem půl dvanácté. Byla sobota, tak mě to nežralo. Jelikož měl přijít Bastian, rozhodl jsem se uklidit v pokoji. Ale napřed jsem šel do koupelny se osprchovat. Včera se mi nechtělo a navíc mám až nechutně mastné vlasy. Vzal jsem osušku, nějaké oblečení a razil jsem. Svlékl jsem se z pyžama a vlezl do sprchy. Jak mi po těle začala stékat voda, cítil jsem se o trochu lépe. Měl jsem totiž strach. Ano, bál jsem se. Bál jsem se toho, co mi chtěl říct. Zastavil jsem vodu. Utřel jsem se a oblékl se. S mokrou hlavou jsem se vrátil do pokoje. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Páni, takovej svinčík jsem tu už dlouho neměl. Tak do toho a půl je hotovo. Sešity a učebnice z psacího stolu přišly do zásuvky, papíry, kresbičky, obrázky a povídky (no jo, tak trochu se pokouším psát) do složky a také do zásuvky. Rifle poskládat a dát do skříně, trička do prádla, mikinu pověsit, ponožky… Ty jsou tu taky??? Ach jo. Povzdech jsem si. Prohrábl jsem si vlasy. "Tak fajn, zbývá už jen ustlat a vysát koberec. No, a vynést koš." Ale to počká, nepůjdu ven s mokrými vlasy. Peřiny jsem složil a schoval, přitáhl jsem vysavač. A to vysávání osrdce nenávidím. Brzy se pokoj skvěl čistotou. Teď už zbýval jen ten koš. Vzal jsem pytel s odpadky, že je vyhodím venku do popelnice. Ovšem z toho nějak sešlo a pytel skončil u vchodových dveří. Já mezitím šmátral v ledničce. Jo, měl jsem hlad. Na dnešek jsem měl nachystaný oběd, ale máti ho asi snědla… Moc vyvařovat se mi nechtělo, tak jsem si ukuchtil těstoviny. Mám je strašně rád.


Dojedl jsem a uklidil talíř. Obul jsem si boty a vzal ten pytel se smetím, že ho zajdu vynést. Otevřel jsem dveře a… myslel jsem, že mě klepne. Málem jsem totiž vrazil do Bastiana, který se právě natahoval ke zvonku. "A-Ahoj. Já… jenom zajdu s košem, jo?" Překvapený výraz vystřídal ten odzbrojující úsměv. Podlamovala se mi kolena. Prošel jsem kolem něj. Odpadky jsem hodil do popelnice a brankou a vrátil se zpět. "Jsi sám doma?" "He? E… jo." Podíval se na mě dost zvláštně. "Nepůjdem si sednout? Ale jsme asi odkázáni na můj pokoj, protože mamka zaplnila obývák ozdobami a krabicemi na Vánoce." "Proč ne? Aspoň se konečně podívám, jak máš pokoj zařízený." Zavedl jsem ho nahoru do pokoje. Sedl si na postel a rozhlížel se po místnosti. "Ty jsi asi blázen do anime, co?" Jo, díval sena stěnu, kde jsem měl obrázky různých anime, co jsem si vytiskl. "No, jo. Baví mě to, ale moc to nedávám najevo. Na základce se mi kvůli tomu smáli." Vzpomínal jsem. "A co je na tom špatného?" "Právě, že nic. Všichni ale blbli s EMO. Mě to nezajímalo, já jenom Japonsko, anime a japonská music. Oni to ale nechtěli moc chápat. A pak jsem se dostal do Brna na Animefest, Dokážeš si to představit? Byla tam skoro tisícovka lidí. No prostě zážitek. Ale všechny našetřené prachy v tahu." Usmál jsem se a taky si sedl na postel. Zády jsem se opřel o zeď. "Tak ses asi dobře bavil, když teď záříš jako sluníčko." "Jo, byl to nejlepší víkend, jaký jsem zažil. Příští rok bych chtěl jet znova, ale nevím, jestli se tam dostanu." "Jaký je tvoje nejoblíbenější anime?" Tahle otázka mě dost překvapila. "No, já vlastně žádné nejoblíbenější nemám. Mám rád všechny, které jsem viděl. Ale co se týče výběru, jsem spíš jak holka." "Jako holka?" "Jo, jako holka." Díval se na mě a pak se rozesmál. "Tomu nevěřím. Jak bys mohl mít vkus jak holka? Vždyť jsi kluk!" Mám mu to říct? Ale co, maximálně se bude smát. "Dívám se spíš na dívčí seriály a shounen ai. Taky bishounen, to kluci moc nemusí." Při vyslovené shounen ai mi zrůžověly tváře. "Shounen ai? Co to je?" Sklonil jsem hlavu, přes vlasy mi nešlo vidět do obličeje. "Vztah mezi dvěma klukama." Špitnul jsem. "2 kluci?" Přikývl jsem. Přesunul se blíž ke mně. Koleno položil mezi moje nohy. Nevšiml jsem si toho a později jsem litoval.


Nadzvedl mi bradu a políbil mě. Rukou mi začal přejíždět po hrudi, poté zajel pod triko a hladil mne po kůži. Začal si hrát s mou bradavkou a přitom mě nepřestával líbat. Zapomněl jsem být ostražitý, druhou rukou mi sjel na boky, hladil mě po stehnech a poté sjel do mého rozkroku. V tu chvíli jsem si uvědomil, co vlastně dělá. Chtěl jsem se začít bránit, ale nemohl jsem. Na to se mi to moc… líbilo. To, co se mnou Bastian dělal, se mi líbilo. Rozepínal mi kalhoty. Věděl jsem, že teď jde do tuhého, ale stále jsem nic nedělal. Sundal mi je, následně i spodní prádlo. Zrudnul jsem, když jsem tam před ním ležel z poloviny nahý. Laskal mě rukou. To byla poslední chvíle, kdy jsem ho mohl zastavit. Ale já to ani teď neudělal. Dělalo mi to dobře. Vzdychal jsem, jak mi to bylo příjemné. Vzrušovalo mě to. A on to viděl i cítil. Ruku vystřídala ústa. Jak mé ztvrdlé mužství vzal do svých úst, byl jsem ztracen.


Brzy jsem v jeho "péči" vyvrcholil. Všechnu tekutinu slízal. Znovu se vytáhl k mým ústům, znovu mě začal líbat. Tentokrát jsem mu polibky oplácel. A pak se to stalo. Do otvůrku mi zajel jeden jeho prst. Chtěl jsem mu říct, aby přestal, ale nemohl jsem, když mě líbal. Jen jsem zakňučel. Vůbec to nabral na vědomí. Začal prstem pohybovat. Po chvíli přidal i druhý. Postupně je od sebe oddaloval. Teď to začínalo být fakt kritický. Přidal ještě jeden prst a pak je vytáhl. Tak nějak bláhově jsem doufal, že tím to skončilo. Jenže on si také svlékl kalhoty a spodky. Byl vzrušený a já se začal bát. "B-Bastiane, prosím tě… přestaň. Přestaň, já to nechci! Ještě ne! Bastiane! Ááá!" Vykřikl jsem bolestí, protože do mě zrovna v ten moment vnikl. Upadl jsem do nějakého druhu apatie. Nic jsem nevnímal. Ani se nepamatuju, co všechno se mnou dělal.


Jen si vzpomínám, že jsme leželi vedle sebe a já se rozplakal. "Miro? Miro, ublížil jsem ti?" Nebyl jsem schopen cokoli říct. "Miro, odpověz mi! Udělal jsem ti něco?" V jeho hlase zazněla starost, Opravdu se bál, jestli mi neublížil. "Bastiane…," zašeptal jsem, "proč jsi mi to udělal? Proč? Bolí to." Podíval se na mě. "Miro, odpusť mi to. Jsem hlupák. Měl jsem přestat, když jsi mě prosil. Jsem sobec. Miro, odpusť mi to!" Přitiskl se mi k hrudi a taky se rozplakal. Pozvedl jsem ruku a hladil ho po vlasech. "Bolí to, Bastiane. Opravdu mě to bolí." Odpusť mi. Miro, Miro, miluju tě. Vůbec jsem nemyslel. Odpusť. Odpusť! Taky mě to bolí. Bolí mě, že jsem ti ublížil. Díval jsem se do stropu a stále ho hladil po vlasech. "Taky tě miluju, Bastiane."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elo-chan Elo-chan | Web | 27. prosince 2008 v 19:50 | Reagovat

no tedy... elo-chan je šokovaná? můj zlaťoučkej miroušek~! *přemejšlí, jestli nad ním ronit slzy* možná si nejsem jistá, jestli darci-oneesama zbušila bastiana dost? za tohle si zaslouží jednou tolik... i když zase~ *poněkud perverzní úsměv*

ale oneesama, tohle je ten nejlepší díl, co jste napsali. určitě. a uspokojivě dlouhej ^^ arigato~

2 Peetra Peetra | Web | 27. prosince 2008 v 22:30 | Reagovat

Ale kdeze +18 já jsem zvyklá na horší XD

3 Peetra Peetra | Web | 27. prosince 2008 v 22:38 | Reagovat

ehm..musim se zeptat-tophle je taky podle skutecnosti??XD

4 Darci Darci | E-mail | Web | 28. prosince 2008 v 12:52 | Reagovat

Elo-chan: no, nevim jestli dost, ale přemejšlelqa sem, že mu ještě přidám... Budeš si chtít taky praštit? XD

Peetra: Tohle podle skutečnosti... hmm.... XD

5 Darci Darci | E-mail | Web | 28. prosince 2008 v 12:52 | Reagovat

Elo-chan: no, nevim jestli dost, ale přemejšlelqa sem, že mu ještě přidám... Budeš si chtít taky praštit? XD

Peetra: Tohle podle skutečnosti... hmm.... XD

6 Peetra Peetra | Web | 28. prosince 2008 v 14:17 | Reagovat

XDD holka ty se nezdáš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama