Konnichiwa minna!!

Prosím o pozornost!!

Slyší mě všichni? Vidí mě všichni? Výborně, pokračujeme. ^^
Blog POZASTAVEN!
Darci-chan prosí svá SB, aby si ji nemazaly ze seznamu.
Pokud se někdy dostanu na internet, pokusím se Vám zanechat aspoň nějaký komentář. =)

Noc pod hvězdami

29. listopadu 2008 v 11:33 | Darci |  Jednorázovky
Tohle je školní slohová práce. Moc se mi u ní líbil konec, tak jsem se rozhodla se o ni s vámi podělit. Měla jsem tu moc krásné věnování, ale milej Blog.cz mi to neuložil, odhlásil mě a celý článeček i s věnováním smáznul! *totálně naštvaná*
Tohle bych ráda věnovala Peetře, Moki, Janě a Míši, yaoistkám a všem, co navštěvují můj blog.
P.S.: Nemohlo tu k ničemu dojít. Jak jsem ale uvedla na začátku, byla to školní slohovka...






"Destroying everything! Destroying everything!" Pokojem zněla jeho oblíbená kapela. Nad postelí byly jeho plakáty. U skříně stála taška s jeho věcmi, na stole jejich společná fotografie.

Tupě zíral z okna a vzpomínal. "Proč? Proč jsi mi to udělal? Proč jsi mě tu nechal samotného?" Svezl se na podlahu a rozplakal se. "Tehdy... Tehdy jsme přece byli spolu šťastní, tak proč... proč, sakra! Miloval jsem tě, copak jsi to nevěděl? Stále tě miluji..."


Svítilo slunce. "Ááá... miluju tohle období. Když kvetou sakury, je svět najednou krásnější. Hlavně, když jsem s tebou." Seki koketně mrknul na svého přítele. Ten se jen začervenal. "Nepřeháněj. Pospěš, musíme si pohnout, jinak přijdeme pozdě." "Neodbíhej od tématu! Co kdybychom tam dneska nešli? Prosím, chtěl bych být jenom s tebou." Seki se k němu přitulil. Teď už byl Midori úplně rudý. "Seki-kun, prosím tě, pojď už. Víš přece, že první hodinu mám Kyklopa." Odtáhl se od něj a pospíchal směr škola. Seki jen stál a koukal, jakým rozhodným krokem Midori kráčí. Už byl na konci parku. Na konci, polkl, parku? "Midori, počkej!" Zakřičel a rozběhl se za ním.


"Midori-sama!" "Ah, Kairi. Co potřebuješ?" Zeptal se Midori a odhrnul si z čela pramen černých vlasů. "Napadlo mě, jestli bys se mnou nešel dneska do kina?" Udělala na něj prosebný kukuč a doufala, že zabere. Clapec se rozhlédl. Vyhlížel Sekiho knědou kštici. Spatřil jej stát u brány. Seki zamával, když si jeho pohledu všiml. "Promiň Kairi, dneska mám jiné plány." Otočil se a odkráčel. Kairi ho pohledem provázela až k bráně, kde jej objal Seki. Vrhla na něj pohled plný zlosti, zášti a závisti.

"Midori!" Vydechl Seki a objal ho. Starší chlapec jej k sobě přitiskl. "Ahoj, Seki." "Ani nevíš, jak to bylo hrozné, vydržet celých 7 vyučovacích hodin bez tebe!" "Sedm? Nemáte normálně osm?" Podivil se Midori. "Máme, ale dneska nám chemie odpadla. A domů jsem nechtěl jít sám, tak jsem čekal na tebe." Dodal rychle, když spatřil, jak Midori otvírá ústa, aby něco řekl. "No dobře. Tak pojďme." Rozhodli se jít přes park, cesta domů tudy byla nejkratší a nejhezčí. Ovšem na ceduli před parkem bylo něco, co Sekiho zaujalo. Zastavil se. "Midori? Potřebuju so ještě něco zařídit. Sejdeme se dneska na kopci, pod tou velkou sakurou, jo? V 9!" Rozběhl se do města. Midori se za ním jen koukal. Pak pokrčil rameny a šel domů.

Čekal, ale Seki tu stále nebyl. Příjde, on prostě musí přijít. Uslyšel kroky a o chvíli později vedle něj stanul udýchaný Seki. "Omlouvám se, že jdu pozdě." Midori se usmál. "To je v pořádku, hlavně, že jsi dorazil. Podívej, vyšly hvězdy. Odsud jsou vidět nejlépe." "Jo, ty máš hvězdy rád, že? Pamatuješ se ještě, jak jsi mi slíbil, že mě naučíš rozeznávat souhvězdí?" Midori něco tušil, ale Seki byl nevypočitatelný. "Víš, Midori... dneska máš narozeniny. Tak... no... všechno nejlepší!" Z kapsy u bundy vylovil balíček a podal ho Midorimu. Ten jej vzal, rozbalil a vyvalil oči. "When love met destruction od Motionless in white! Seki, ty jsi báječný, děkuju!" Na to chlapce objal a políbil. Seki se tomu oddal a dožadoval se dalších polibků. Midori polibky prohluboval. To celé sledovaly jen hvězdy a stará sakura, pod kterou stáli.

Dnes je vše stejné jako před rokem. Sakury kvetou a voní, parkem však bloumá opuštěný chlapec. Nyní s jasným cílem. Šel na hřbitov, k hrobu toho, kterého miloval. Klekl si u hrobu. "Víš, Midori, jak jsi mi umřel v náruči, chtěl jsem zemřít tebou, ale neměl jsem na to sílu. Teď už ji mám. Brzo budeme zase spolu." V očích měl slzy. Vytáhl žiletku a prořízl si žíly. Spolu s krví, stékající na bíly hrob, unikal z chlapce i život. Na jeho mrtvé tělo padaly lístky květů sakury.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peetra Peetra | Web | 29. listopadu 2008 v 17:25 | Reagovat

XD jo tak k nicemu nemohlo dojit jo??..skoda :(Jsem zvedava na to, co rekne uca :D bude si v soku dmout dlane XD jak to, ze pises tak skvele-kurnajs, to by chtel kazdej!!XD
A ze se tobe libila ta nova kapa??je mizerne kratka, ale pise se dalsi-neboj ;=]

2 Nika Nika | E-mail | Web | 29. listopadu 2008 v 21:14 | Reagovat

jo, děkuju za pochvalu blogu, moje jsou to taky oblíbený barvičky :o)

ty máš taky peknej blog, hlavně že je jeden z mála co znám o anime (já vim, že jich neni málo, ale jájich moc neznám, mno...)

3 Darcia Darcia | E-mail | Web | 30. listopadu 2008 v 15:17 | Reagovat

Peetra: Někdo píše i líp. A reakce Otáhalový mě taky zajímá. :)

Nika: Jsem ráda, že se líbí. Mám ještě moc rozepsaných článků o anime, ale nějak jsem se k nim nedostala. :)

4 Ljusinka Ljusinka | 30. listopadu 2008 v 16:40 | Reagovat

Hejky Blani upe pekny smutny pribeh:-) jako ja smutne pribehy upe miluju bych je mohla cist do nekonecna :-) moc se mi libi tvuj blog mas upe vkus a dobrou fantazii jako neco takoveho bych nikdy nevymyslela :-( moc pekne zlati :-*

PS: uz se tesim na dalsi pribehy ;-)

5 Elo-chan Elo-chan | Web | 19. prosince 2008 v 14:36 | Reagovat

no tedy, darci~! to si děláš legraci. slohovka? no tak to si děláš legraci... dlužíš mi detailní popis toho, jak vypadala úča... *rozdejchává*

ale vážně to bylo...no smutný. ale líbilo se mi to moc, to se musí nechat... ach a teď budu jen rozjímat, proč že to nemohlo bejt delší. ale takhle je to zase moc zajímavý, když nevíme proč~? ^^

6 Darci Darci | E-mail | Web | 19. prosince 2008 v 18:22 | Reagovat

Elo-chan, až tu slohovku dostanu, hned ti dám vědět, jak reagovala. okiš? ;-)

7 Ayumu Ayumu | 8. února 2009 v 23:45 | Reagovat

ááá....tag takowou rychlou změnu pocitů sem fakt ještě neměla..uplně to přišlo tag rychle, že sem ani pro ten kapesník nestihla dojít..ae bylo to wážně moc kráásnýý...i když teda na slohowku bych si s tím netroufla...ae kráásnýý..!!

8 Ni-chan Ni-chan | Web | 2. dubna 2010 v 11:25 | Reagovat

páni *obdivnej pohled* tohle jsi vážně odevzdala jako slohovku? já bych neměla odvahu :-)
je to nádherné a smutné...nečekala jsem to a prostě...*otře si oči* moc by mě zajímalo jak zareagovala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama