Konnichiwa minna!!

Prosím o pozornost!!

Slyší mě všichni? Vidí mě všichni? Výborně, pokračujeme. ^^
Blog POZASTAVEN!
Darci-chan prosí svá SB, aby si ji nemazaly ze seznamu.
Pokud se někdy dostanu na internet, pokusím se Vám zanechat aspoň nějaký komentář. =)

2. část/ POZOR!!! 18+

8. listopadu 2008 v 16:24 | Darci |  Pomoz mi...
Tak abyste neřekli, je tu pokráčko. Nevim sice, kdo to čte, ale to je jedno. Tuhle část bych ráda věnovala Peetře, Dahak a Elo-chan. A v neposlední řadě i Ljusince, kvůli které jsem tu dala i tuhle část. Tak si to užijte.





Přesně věděl, co jej čeká, přesto zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Jeho učitel již čekal. "Už jsem myslel, že nepřijdeš." Uchechtl se a zamkl dveře. Přistoupil k němu a začal ho hladit po zádech. Noru zavřel oči. Muž jej začal líbat. Chvíli se vzpouzel, ale poddal se. Mužovy ruce sjely na jeho zadek, pak je posunul dopředu a jal se zbavovati svou "oběť" ošacení. První padla kravata a košile. Chvíli dráždil chlapci bradavky, než přesunul ruce k více intimní části těla. Rozepl mu kalhoty a sundal spodní prádlo. Poodstoupil a kochal se pohledem na mladé tělo. Sundal si kalhoty a zatlačil chlapce ke zdi, kde jej otočil zády k sobě. Přitiskl se na něj, hladil jej ve vlasech a do ucha mu šeptal: "Noru, jsi tak krásný. Chyběl jsi mi." Noru se otřásl, silné ruce mu roztáhly nohy, načež ucítil bolest, jak do něj muž vstoupil. Z úst mu unikl bolestný sten. Ten, co jej ovládal, si svou nadřazenost užíval. Velmi si to celé užíval. Ozvalo se táhlé slastné zasténání následované vyklouznutím mužova údu z chlapcova těla. Přešel ke křeslu, aby se oblékl, v tu samou chvíli Noru klesl k zemi. Učitel po něm hodil oblečení. "Rychle se obleč a vypadni, mám ještě schůzku!" Rychle se oblékl, popadl tašku a zmizel. Přál si, být daleko. Co nejdál od toho všeho utrpení. Zamotala se mu hlava. Zachytil se zdi, aby neupadl. Měl jediné přání: spát. Spát a nikdy se nevzbudit. Chyběl by někomu? Asi ne, vždyť na něm nikomu nezáleželo.
Pomalu se došoural domů. Otec se válel na gauči u televize, zjevně opilý. Byl tam nepořádek, všude se válely lahve od saké, vína a piva. Zvedal se mu z toho žaludek. Přešel do kuchyně, rychle něco uvařil a… udělalo se mu strašně zle. Skoro se do pokoje doplazil. Lehl si do postele a usnul.
Další hodina za námi, pomyslel si Yokoni. Noru nebyl vyvolán ani jednou, dneska má štěstí. Ve třídě bylo rušno. Hlavně skupinka dívek v zadní třídy byla hlučná. Tématem debaty byl Yokoni. Byl si toho vědom. Tak, jako si byl vědom toho, jak mu ostatní kluci závidí. Jeho pohled se stočil na hromádku, která byla jeho černovlasým spolužákem. Jen ouška dávala najevo, že je chlapec na živu. Usmál se. Asi se pořádně nevyspal. Zazvonilo. Zároveň se zvoněním do třídy vplula učitelka angličtiny. "Stand up, please! Good morning students, sit down." Yokoni si všiml, že Noru zavrávoral.
"Uchiwata Noru! Come here, please!" Jak za všechno cpala "please". Lezlo mu to krkem. Zvedl se ze židle, udělal pár kroků, když se mu zatočila hlava…
Sesunul se k zemi. Dívka, u jejíž lavice se zhroutil, vykřikla. Yokoni se pohotově zvedl a přešel k němu. "Vezmu ho na ošetřovnu." "Dobře, dobře. Klidně tam s ním zůstaň, když bude potřeba." I učitelka byla vyděšena. Yokoni vzal druhého chlapce opatrně do náruče a odešel s ním na ošetřovnu.
"Opravdu bude v pořádku. Je jenom vyčerpaný." Tma…
Noru otevřel oči. Pomalu, bylo tu moc světla. Začal mžourat kolem sebe. Byl na ošetřovně a vedle něj… vedle něj na židli seděl Yokoni. Sakra! Co ten tady dělá? Musím pryč! Myslel si, že blonďák spí, proto ho jeho reakce překvapila. "Jsi v pořádku? Měl bys zůstat ležet, jsi vyčerpaný." Zamrkal. Co se stará? "Co se stalo? Proč jsem tady? A co tu vlastně děláš ty?" Na tváři tázaného se objevil úsměv. "Omdlel jsi, tak jsem tě vzal sem. A sestřička odešla, tak jsem tu zůstal, kdybys něco potřeboval." "Aha." Zamyslel se. Nezdá se, že by mi chtěl ublížit, ale… mám mu věřit? "Mohl bych dostat něco k pití?" "Jasně." Za jeho společníkem zaklaply dveře. Noru se posadil na kraj postele. Opatrně se postavil. Povzbuzen tímto zdarem udělal pár nejistých krůčků, načež se o trochu jistěji rozešel ke dveřím. Ovšem uprostřed místnosti se zhroutil. Ne, to ne! Musím domů! Musím domů, jinak mě otec zabije! Pomoc! Udělalo se mu špatně.
Otevřely se dveře a vešel Yokoni. Jakmile ho uviděl ležet na zemi, položil sklenici, co měl v ruce, na stůl a přiběhl k němu. "Noru, co tady děláš? Měl jsi zůstat ležet, hlupáčku." "Nech mě být!" Yokoni se podíval na chlapce před sebou. Ten zvedl hlavu, po tvářích se mu koulely slzy. "Noru, co se děje?" V jeho hlase zazněla starost. Noru se rozplakal ještě víc. Yokoni ho objal a Noru se jen schoulil v jeho náručí. Až teď si všiml, jak je Noru pohublý. "Měl by sis lehnout." Jen přikývl. Na víc nečekal a to křehké stvoření vzal do náručí a donesl jej k posteli, na kterou ho položil. Noru byl překvapený. Ten, o kterém smýšlel jako o nafintěném hezounkovi, co na ostatní kouká jako na nějaký hmyz, k němu byl milý. "Yokoni? Mohl bys mi podat to pití, prosím? Už nebudu utíkat." "Jistě, hned ti to podám." S těmi slovy odešel pro skleničku, co předtím položil na stůl a podal ji Noruovi. "Už je dost pozdě, měli bychom zavolat k vám, ať si tě rodiče vyzvednou." Vytřeštil oči. Domů ne, za otcem nechce! Ne! "NE!" Yokoni překvapeně koukal na chlapce, ležícího na lůžku. "Ty… Ty nechceš domů? Proč?" "Já… Já se- já se tam bojím jít." "Ale… já nechápu proč? Můžeš mi to vysvětlit, Noru?" Sedl si na židli. Noru mlčel. "Všiml jsem si, že máš na rukou a nohou modřiny. Doma tě bijí?" Černovlasý hoch jen přikývl. Proč mu to vlastně říkal?
Nevěděl co dělat. Jestli ho doma bijí, tak ho tam přece nemůže jen tak poslat. Co kdyby… "Tak co kdyby ses nastěhoval k nám? Máme velký dům, nějaký pokoj se pro tebe najde." Noru nastražil ouška. S nadějí v očích se podíval na hocha sedícího před sebou. Yokoni se cítil nesvůj. " Proč ne? Aspoň tam nebudu tak sám, a budu ti moct pomáhat s učením." Usmál se. Noru spokojeně zavrtěl ocáskem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ljusinka Ljusinka | 8. listopadu 2008 v 16:41 | Reagovat

Moc pekny a zajimavy pribeh...Moc se mi takove pribehy libi...a mas pekny blogisek:-):-*

2 Elo-chan Elo-chan | Web | 8. listopadu 2008 v 19:41 | Reagovat

aw, darci~! já ti řeknu, taky se mi to tak moc líbí. i když seš tak šíleně sadistická, chlape. *ve skutečnosti se v tom taky vyžívá xD*

...a ten směr, co to nabralo... nutí to člověka kousat si nehty do dalšího dílu ^___-

3 Darcia Darcia | E-mail | Web | 8. listopadu 2008 v 19:46 | Reagovat

Děkuju holky. A Elo-chan, s takovou si ty nehty budeš kousat sakra dlouho. XD

4 Pája Pája | 9. listopadu 2008 v 13:22 | Reagovat

Nádhera...fakt pěkný Blani

5 Peetra Peetra | Web | 10. listopadu 2008 v 13:05 | Reagovat

Jo super, a neco co uz neznam??XD ne-fakt SUPR ;]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama